(Hamburk, 9.–11. 4. 2004)
Tak o čem byste rády slyšely dnes, milé děti? Cože? O tom, kdy a jak vznikli Barflies? Že prý to bylo až po znovuzrození Bohemky? Ale kdeže! Tak zavřete očka…
… a na začátek si trochu započítáme. Ne ovečky, ale letopočty. Kdy že proběhla první Antira, tj. Antirasist Football Tournament v Hamburku? Na Velikonoce 2004. A kdy zkrachovala Bohemka? Na přelomu ledna a února 2005.
Ha!
Ta dodávka z půjčovny, která neměla zahraniční pojištění a byla najatá na turistický okruh po krásách české země, vyrážela směr Hamburk ve čtvrtek 8. dubna 2004. A vezla nejen fanoušky fungujícího klubu (tenkrát si říkali obecně Bohemians Ultras, ale kdyby to chtěl člověk konkrétněji, název Baroví povaleči pro tuhle partu už visel ve vzduchu), ale dokonce i kompletní sadu dresů toho rána z Ďolíčku zapůjčených. Dresů staré gardy Bohemians, které hodný pan Kuře půjčil rád, vždyť nesly i reklamu jeho EuroGrilu!
Nálada v dodávce i v dalším doprovodném vozidle byla určitě skvělá, ale já jsem to vzal na motocyklu. Btw, vźdycky mě štvalo, že ve fotbalových zinech se účast počítala např. „40 kusů v buse + 4 v autě“, ale „+1 na motocyklu“ jako by tam nebyl (a že jsem na ní několik výjezdů odkroutil!), takže tentokrát ji s dovolením připomenu. Zvlášť když to je za řidítkama do Hamburku úmorná dálka, nevzal jsem si ani spacák (ale zato mě z Berlína doprovodil pan TRAN, který taky trochu fandí Bohemce a St. Pauli, ale hlavně TeBe Berlin a taky, ehm, Slavii… Zdravím, bráško!
Organizátor prvních Anrira-turnajů, pan HAI, nedávno na facebooku vzpomínal, jaká byla ráno strašná kosa a stany na okraji travnatých hřišť se ztrácely v mlze… Ano, stany. Na trávě. První Antiry se konaly v tréninkovém areálu FCSP na Kollaustraße, takže to připomínalo kemp, do kterého se sjely tábořit, kopat a kalit partičky antirasistických (ehm, levicových) ultras z celé Evropy. To není jako teď, když se Antira obrok do Hamburku vrací, že se krušně spí na asfaltovém parkovišti u Millerntoru ve stanech pro uprchlíky (i proto byli všichni tak nadšení z loňské pražské Antiry – v prosluněném areálu ve Štěrboholích to bylo opravdové Back to the roots…)
Vloni (2019) jsme došli až do finále, zato na té první Antiře, na kterou se teď zkouším vzpomenout (2004), to byl vcelku propadák, ale co taky čekat od postaviček, které člověk znal kopat tak maximálně panáky do sebe. Ale i tak jsem rychle svlékl kombinézu a vyběhl v zelenobílém dresu na trávník. Kopnout si proti St. Pauli, jen pro ten tenkrát exotický pocit. Nevím, který tým to byl, místních bylo několik – krom FCSP ženského i smíšený, dál St. Pauli Amateure, pak tým největšího fanouškovského časopisu Übersteiger…
… ale určitě to nebyl tým St. Pauli Skinheads, ti na nás vyšli až večer na party. Skinheads St. Pauli, tedy zárodek hamburské sekce BU, fungovali v té době už 8 let. My jsme ten moment byli amatérský výběr Bohemians Ultras bez vlastního názvu (resp. s tímhle názvem), maskoti turnaje, první vlaštovka antirastistické fotbalové kultury z bývalého východního bloku.
Ale ten večer u baru jsme neprohráli.
Když jsem se nedávno ptal pana BUQ, co si z té noci pamatuje, psal že nic moc. Není divu, na jedné té fotce je vidět, jak s panem MAR ze SSP tuží družbu už odpoledne. Ale pamatuje si prý, jak: „Byli z nás ráno úplně hotový. Hudba, názory, styl, všechno do sebe zapadlo, můžeme kalit a nemusíme o tom furt schůzovat…“
Asi jim to šlo všem toho večera zase skvěle až do rána, ale já u toho zas nebyl. Kol půlnoci jsem udělal pár fotek, to jsou ty tanečky na stole… Ale pak, nemaje stanu ni spacáku, nezbylo než vypustit něco exotického východoevropského šarmu, nechat se na noc odtáhnout do bytu do Altony a vysloužit si tam první dres FCSP v životě.
O fotbalu druhý den už psát nemůžu, ale při předávání cen si kluci stejně pohár ukořistili, vrátil jsem se tak akorát, abych to stih‘ vyfotit. Po ceremoniálu rychle zabalit stany a přesun do nové ubikace, tentokrát dosti bizarní.
Když jsme se k tomu domku na Holstenstrasse blížili, naše průvodkyně SAN vzpomínala: „Tak tenhle barák jsem i já při šarvátkách po fotbale několikrát rituálně dobývala, jednou mě tu i fízlové sebrali. A teď mám od ní klíče.“ Was?! Doch! Na závěr prvního výjezdu do Hamburku jsme skutečně byli ubytovaní ve Fanhausu HSV, fanouškovské klubovně městského rivala. A klubovně solidní, v dvoupatrovém baráku by si každý mohl vzít pro sebe vlastní místnost, třeba i s gaučem nebo fotbálkem. Všude samozřejmě hromada plakátů a šál (eckelhaft!), památeční snímek jsme si samozřejmě pořídili pod šálou Super Hamburg, Super Hansa – Gegen Scheiss St. Pauli.
Pak konečně přesun do St. Pauli. Do čtvrti. Do „kiezu“. První fotky uvnitř prázdného Millerntoru, u starého znaku před ním, u stylově ografitované fízlárny, u starých kukaní na prodej lístků (v Ďolíčku dodnes), kde seděl pokladník jen v den zápasu, zatímco všechny ostatní dny sloužily jako luxusní přespávací 1+dveře pro místní lidi bez domova…
A ve starém klubheimu, kde probíhala závěrečná party. První dvě tři kapely si nepamatuju (pozná někdo podle fotek?), na závěr Rude and Visser. Užili jsme si už tenkrát ten jejich (aka Mr. Review) oplodňovák Don’t go away s agresivním přetextováním „Scheiss HSV, Tod und Hass, Tod und Hass dem HSV“? Nepamatuju. Zato si velmi dobře vzpomínám, jak ten večer v za barem v chodbě u dister vzniklo:
My jsme kluci z Bohemky
přijeli jsme na holky,
jsou nás tady tisíce,
co fandíme Bohemce!
To je zas opilecko-zhulenecké přetextování chorálu Vorran FC St. Pauli, který nás pronásledoval celý víkend. Ano, toho, který jsem zmiňoval v minulém díle Pravěku. Jen v české verzi v polovině sloky nejde melodická linka dolů, ale tupě opakuje prvních osm taktů. Navíc byl ten večer zplozen text jak na sexistické prasátko, ještěže už tenhle chorál zaslouženě zapadl.
V domečku Scheiss HSV se určitě vyspali dorůžova, i tu nedělní cestu měli zaručeně veselou, ale… Už zase jsem seděl na motocyklu.
Ale ani tak nevěřte tomu, že by na zpáteční cestě byli, po prvním setkání band, hned schopni vymýšlet název budoucí aliance. To se nejdřív muselo pro pražskou sekci vžít název Baroví povaleči (a odstínit ten název Bohemians Banditos, jejichž vlajky jsme spolu s pár jedinci mívali s sebou). Mezitím jsme hned po první Antiře dali hromadný výjezd na venkovní zápas do Chemnitzu (1 bus + 1 motocykl) a do Aue, pár osobních návštěv, až v listopadu 2004 přijela první hromadná návštěva hamburáků do Prahy (od téhle třídenní party se slaví výročí Barflies vždy první listopadový víkend). Začátkem roku 2005 krachne Bohemka, pak se připojíme ke znovuzrození. A znova venkovní zápas St. Pauli, a pak, až pak, po další Antiře, v sezóně 2005/2006, se zrodí i ten zastřešující název Barflies United (zdravíme pana DUS).
Ale čert vem název, už mezi dubnem a listopadem 2004 začalo být jasné, že tohle přátelství jen tak neskončí, ale nabere obrátky.
A že jsme na scéně.