(25. 1. 2006, DFB Pokal, FCSP – Werder Brémy 3:1)
Kontrolní otázka na začátek: Jaký je tvůj největší zážitek s Pauli? Keine Frage, za mě jednoznačně pohárové čtvrtfinále před patnácti lety!
FCSP se v sezóně 2005/2006 potáceli v pekle Regionalliga Nord (tj. 3.ligy), naopak Werder se tahal s Bayernem o vedení v Bundeslize (nakonec skončil druhý a v Lize Mistrů došel do osmifinále).
Když jsme to středeční lednové ráno nasedali do aut, s výjezdem za postupem nikdo ani náhodou nepočítal, ale o to ani nešlo: jednak jsme si konečně jeli vychutnat atmosféru velkého fotbalu, jednak užít relativně nové kamarády – v té době jsme se s týpky ze Skinheads St. Pauli znali ani ne dva roky (první kontakt na 1. ročníku Antiry v r. 2004 dáme v některém z příštích dílů BARFLIES PRAVĚKu), čili jsme za sebou měli pár společných „pralesních“ výjezdů, s někým už jsme se oťukali a padli do noty, ale stále se objevovali noví, zkrátka to mělo ten ideální vibe jako v počátku vztahu s ženskou (nebo chlapem, whatever): už jste se zamilovali, furt objevujete, ale ještě se nenudíte/neprudíte.
Obligátní dálniční osmihodinovka: kdo pil přes noc na Újezdě spí, jen řidiči tentokrát nadávají víc než obvykle. Všude totiž sníh, ale už brzo se mělo ukázat, že ten den nám z nebe padalo požehnání.
První Astry do nás zasyčely v Jolly už brzo odpoledne, povinnou menáž v Kleine Pause vystřídaly další Astry ve Fanladenu. Tam se najednou, asi tři hodiny před výkopem, všichni okolo nás rozeřvali a začali nalejvat ještě zuřivějc – ze stadionu přišla zpráva, že se hrát bude (my vůbec netušili, že byl zápas kvůli neregulérnímu terénu v ohrožení).
Starej Millernor s poloviční kapacitou proti dnešku samozřejmě vyprodanej, na nás zbyly lístky na Nordkurve. Poprvý (a naposled) jsme byli u bunkru, kde v té době ještě nebyla tribuna, jen betonový schody do zatáčky a pár stromů vzadu. Ale osazenstvo stejné jako dnes: spíš normálové se šálama, pár veteránů, pár chudších rodin s dětma. Žádnej radikální kotel, ale i tak jsme si dali intenzivní seznámení, když jsme na plot zavěšovali naši tehdejší RUDE BOYS BOHEMIANS vlajku (grün-weiss wie Werder, kapierst du?!). Předsudky jsme ale rychle vespolek překonali, dopili, domotali… a pak zahřměly Hells Bells a jztz geht’s los! Vlastně to mám trochu v mlze. Vlastně dost. Všechny ty odpolední Astry, Holsteiny, Mexikanery, Pfeffis, Dirtyharries uvnitř v mozku. Do toho permanentní štípavá vánice do ksichtu, na hřiště člověk nedohlíd a když už jo, tak nerozeznal… Ale vlastně to vůbec nevadilo, scheiss egal, bylo to slavnejch devadesát minut přesně dávkovaný a stupňovaný extáze. Napojil ses na to těleso okolo a rozplynul v něm, hučel a zpíval chorály, aniž jsi znal slova…
„Voran FC Sankt Pauli,
du wirst hier heute gewinnen,
wirst den Gegner niederringen,
hörst du uns’re Kurve singen?!“
Tenhle starej chorál (UTFG for .mp3) mám od té doby vypálenej do podvědomí.
Kromě mystickýho zážitku mám z tý magický noci jako důkaz pár fotek (Olympus Digital Camera: středa 25. 1. 2006, 21:46:18) a tohle video, který už jsem viděl stokrát.
Dej si tuhle TV pětiminutovku i ty, mrazí z ní i po létech!