?Tak co, jedem??
?Jo, ale jsou jen dvě auta.?
?Že by po letech s Holasem??
?Já jsem pro.?
?Já taky.?
?Tak já mu jdu zavolat.?
?Čau Michale, máš čtrnáct míst v autobuse?…?

Do Ďolíčku dorážíme skoro všichni a skoro včas. V buse necháváme ?Holasovcům? přední část a obsazujeme zadek. Jsme hodní a tak první cigárko (ano, to s nižším obsahem tabáku a vyšším THC) odpalujeme až po dvaceti minutách. Zároveň je třeba udělat první zastávku. Řidič správně odhadl, co mají mazlíčci rádi, protože tahle benzínka disponuje slušným vyběrem Vína. Myslím, že utrácíme víc, než za co řidič natankoval a tak můžeme pokračovat. Co čert nechtěl, po dalšich pětačtyřiceti kilometrech zjišťujeme, že náš odhad (tři sedmičky rulandského šedého na hlavu) byl naprosto
mylný, takže ještě jedna rychlá zastávka na pumpě a hurá na stadion. Tam dorážíme asi deset minut před zápasem. Roztahujeme dres, věšíme vlajky, chystáme choreo a dáváme pivčo (po vínku překvapivě zjišťujeme, že se místní desítka dá pít). V sektoru je nás asi osmdesát a i když fotbal za moc nestojí, celý zápas fandíme, děláme vlny s dresem a když se nám podaří dát chvíli před koncem gól, předvedeme celkem slušný haló. Škoda, že Jihlava ve druhé minutě nastavení vyrovnala. I když takováhle plichta zamrzí, hráčům, tak jak je zvykem, připravíme děkovačku. Však oni vědí:
VŽDYCKY JSME S VÁMI! a BOHEMKA U NÁS JE NEJLEPŠÍ! (kdybych býval v patnácti letech věděl, že stačí kopat balon na tribunu a ještě se dočkám ovací, nikdy bych se býval na fotbal nevykašlal). Cesta zpět probíhá příjemně (tentokrát rulandské bilé). V Praze se rozcházíme a v počtu pěti statečných odcházíme na štáb ?zhodnotit zájezd?. Pěkný večírek, jen škoda, že tam néjaká svině po půlnoci pustila mlhu, po které si nikdo z nás nemůžee zbytek noci vybavit. A očitým svědkům nevěříme :-) Každopádně podařený zájezd a myslím, že nás Holas bude mit na krku častěji.

převzato z fanzinu Bohemák, č. 1 rok 2004