Je jenom spekulací přemýšlet o tom co by se stalo v německé fans scéně bez FC St. Pauli a jejich fans. Téměř všechno, co dnes existuje jako iniciativa fans, fanzinů nebo progresivní organizace v německé fans scéně je právě díky nim.

Logo St. Pauli

FC St. Pauli bylo od konce 50. let dlouho druhým hamburským klubem. Hamburger SV (HSV) byl velký klub. Nezměnil to ani rok v 1. lize v sezóně 1977/78, nebo v dalších letech (1988?91, 1995?7 a 2001).?Kiezkicker? (pojmenování médii pro hráče z téhle části města) byl pořád jen malej brácha. Vzhůru do poloviny 80. let, kdy v klubu nebyl velký zájem, a jen malá parta chodila na zápasy.

S postupem do 2. ligy v roce 1986 se vše změnilo. Spousta fotbalových fanoušků, kteří byli znechucení násilím a nacionalistickou atmosférou během zápasů HSV přišli na Millerntor (stadión FC St. Pauli). V městské čtvrti se spoustou squattů, alternativními hudebními kluby a levicovými projetky, a tak levicová atmosféra vstoupila z ulic na stadión. Někteří z nových fans žili ve squattech v ulici ?Hafenstrasse?, která byla dlouhou dobu jednou z nejčastěji bojujících squatterskou čtvrtí v Německu proti policii a státu. V té době se zrodil kult klubu.

Politické myšlení bylo přeneseno na stadión. ?St. Pauli Fans gegen Rechts? (St. Pauli fans proti pravičákům) byl nový slogan na německé fotbalové scéně.

Samozřejmě úspěch fanouškovské scény byl taky tvořen úspěchem fotbalového týmu, který postoupil během dvou let ze 3. ligy do 1. A tam vydržel 3 roky.

Vybudovala se jednota fanoušků a hráči. Pro většinu fanoušků bylo nepřípustné aby byl klub napadán svými fans. Fans konkurenčního HSV jejich Holly (Svatý) SV stavěli na vyšší úrověň. Kritika fotbalového klbu a jejich chování nebyla povolena nebo byla považována za velezradu. V FC St. Pauli to bylo jiné. Fans FC St. Pauli přišli z politicko-alternativní scény. Staré struktury byly zničeny a nové způsoby myšlení byly začátkem alternativní fans kultury v St. Pauli a v Německu.

Problémy byly všude, nejenom v St. Pauli. Nezájem klubů na téma fanoušci, policejní násilí během venkovních zápasů, nedostatek organizací, nebo komunikace s fandy, špatná reputace fotbalových fans celkově. V Německu byly založeny speciální projekty k spolupráci s fotbalovými fanoušky, ale tyto sociálně výchovné projetky pracovali snásilým nebo tvrdým jdrem fans a byly nestálé co se týče financí. V Hamburku byl sociální projekt od roku 1985, ale fanoušci St. Pauli byli v jejich práci pouze druhořadí. Bylo to štěstí a náhoda, že práce byla převzata odpovědnými jedinci, Verein Jugend und Sport e.V. (spolek Mládeže a Sportu), kerý je dnes stále nezávislý orgán zodpovídající za oba hamburské sociální projekty. Byly vytvořeny profesionální a organizační struktury, které podporovaly vlastní iniciativu práce fans.

Ani nejlepší sociální projekt nemohl nahradit aktivní tvůrčí fans scénu a tak je Fanladen více než sociální prjekt. Řídící centrum, fans centrum, úřednické cenrtum, místo setkání, služby otevřené pro všechny fanoušky. Byly zorganizovány zájezdy, připraveny fanziny a vytvořena nezávislá část obchodu s oblečením a suvenýry. Všechny věci, které se vyrobily a jsou z Fanladen v posledních 12 letech, by měly být spjaty s naším jménem, ale zároveň chceme ukázat tendence, za kterými si fans St. Pauli stojí a proč jsou příkladem Německu.

Ale zpět na začátek

Nikdy víc válka, nikdy víc fašismus, nikdy víc 3. liga – to bylo motto probuzené scény. V zimě 1988/89 bojovala občansky činná skupina fans proti projektu gigantického stadionu uprostřed Heiligengeistfeldu (místa kde se nachází stadión FC St. Pauli). V ulicích byly demonstrace, 15 minut ticha na stadiónu apod. O půl roku později vyšlo první číslo Millerntor Roar (MR), prvního německého fan magazinu a prvního, který nevyprávěl pivní historky z minulých zápasů, ale obsahoval aktivní fans a klubová témata. Klubu se to nelíbilo, a snažil se to zakázat, neúspěšně. Síla fans už byla příliš veliká.

MR se rozrostl do nákladu 3000 kusů a stal se komunikačním prostředkem ve fans scéně. Poslední zbytky nacionalistických tendencí v publiku byly odstraněny s pomocí klubu; v prosinci 1989 byl vytištěn oficiální leták v nákladu 6000 kusů a podepsán hráči, který odsuzoval rasistické urážení všeho druhu. O dva roky později se malá skupina fans pokusila napadnout cizince na stadiónu. MR a turecký veřejný dům. V St. Pauli se obrátili na oficiální klubové shromáždění, a byl vydán příkaz zakazující pravicový extrémismus, rasistické názory, psaní nebo mluvení pod trestem zákazu vstupu na stadión.

My jsme klub

Během pár let se zrodil úplně odlišný klub ve scéně fans, a jeho pověst se stala legendou, jako férovost publika k hostujícím týmům nebo fans, ale také jako aktivní nepřítel pravicových hooligans na německých stadionech. Celkové nás fotbaloví fanoušci neměli rádi kvůli tomu že politika a fotbal by měla být rozdělená. Klub se stal dobře známý v celé Evropě, ne kvůli jeho fotbalovým úspěchům, ale kvuli fanouškům.

V mědiích se FC St. Pauli stále prezentuje jako naprosto rozdílný klub. Ale to není klub, to je publikum, které je odlišné.

Millerntor St. Pauli

14 let a nic nekončí – fans FC St. Pauli dnes

Stagnace je krokem zpět, tohle je stále myšlení fans St. Pauli a akce se dějí téměř pořád na každém domácím utkání. Během pár let bylo v FC St. Pauli 6 fanzinů, každý úplně rozdílný, z různých částí stadiónu. Také zde bylo více supraregionálních aktivit a neustále jeden společný cíl, udržet zájem fans v klubu, který je stále občas těžký.

Se založením AGiM (Arbeitsgeme inschaft interessierter Mitgleder – zainteresovaná pracovní skupina fans St. Pauli) v létě 1997 začala další část práce aktivních fans, práce v klubu samotném. Práce AGiM nebyla přímo práce pro fans, ale byla dlouhá ruka zájmů fans uvnitř klubu. Moderní klubové směrnice, začátek ofenzívy členů a tři místa v kontrolní asociaci jsou velké úspěchy této skupiny. Z této malé skupiny byla v létě 2000 naplánována nová část klubu. Dnes tato skupina čítá téměř 3000 členů a všechny peníze jdou na mládež St. Pauli. Stále jsou voleni dva členové kontrolní rady a spousta fans pracuje pro klub v reklamním prodeji, prodeji lístků. Přes všechny úspěchy, kterých jsme dosáhli, bysme neměli zapomenout zmínit jednu věc. Práce byla udělána malou partou fans. Někteří fans jsou ve 4 aktivistických skupinách jako AGiM, BallKult, Fanzines a AFM, a nemůžou dělat všechnu práci. Lidé stárnou, rodiny a demotivace. Je tu málo dobrovolníků a téměř žádní mladí. Priority jsou jít na studia, práce nebo rodina, fans práce je trápením. Zůstaly pouze tři fanziny, aktivní skupiny jsou stále menší a menší?

Něco by nemělo být zapomenuto? Vše se děje stále kvůli fotbalu!

FC St. Pauli – speciální klub?

Z malého fan obchodu se stal fanladen St. Pauli, fanziny a pár skupin jsou důležité instituce v klubu. Fanladen je instituce, zprostředkovatel pro fans mezi klubem a fanoušky. Neexistuje žádné rozhodnutí týkající se fans aniž by byli předem dotázáni.

Tohle je největší úspěch. Pokud se podíváte na plány nového stadiónu nebo části jeho dokončení, hlas fans bude za veřejnost brán jako důležitý.

Antifašismus a Antirasismus

Na začátku to bylo hlavně Antifašismus a Antirasismus, což byly nové věciokolo fotbalu! A to žilo, a stále žije v St. Pauli. Po pravicových pogromech v Rostocku zde byly velké antifašistické demonstrace, a skoro každý domácí nebo venkovní zápas jsme se postavili fašistům nebo pravicovým hooligans. V Evropě e to znovu zhoršuje a stále musíme pracovat proti diskriminaci v naší společnosti.

Heiko Schlesselmann
(Fanladen St. Pauli, 2004)

Oficiální srtánky klubu: http://www.fcstpauli.de
Stránky fanoušků: http://www.ultra-stpauli.com

Převzato z fanzinu Bohemák, číslo 1, rok 2004